Jednoho lednového večera roku 2021 jsem brouzdal po facebooku a v tom na mě vyskočilo video od Emila, mého bývalého kolegy z jesenického gymnázia, ve kterém jako zkušený maratonský běžec mluví o tom, že si ke svým 50. narozeninám, které za pár dní oslaví, zaběhne maraton na běžícím páse a k tomu vyzve lidi, aby podpořili mladé basketbalisty nějakou částkou. Hned mi hlavou blesklo, že by něco podobného bylo skvělé uspořádat k mým 40. narozeninám, které slavím v březnu. Běhám rád a v roce 2021 jsem si dal za cíl zvládnout maraton také. Vzhledem k tomu, že se tou dobou zmítal celý svět již téměř rok v covidové agónii a bylo více než jasné, že květnový Pražský mezinárodní maraton nebude, napadla mě myšlenka uspořádat akci, na které si zaběhnu svůj první maraton a ještě pomůžu dobré věci.

V té době jsem zprostředkovával prodej bytu mému kamarádovi a také nadšenému běžci Martinovi, otci 13letého Kuby, který trpí těžkou formou autismu a vyžaduje 24hodinovou péči. A tak vznikla myšlenka uspořádat Běh pro Kubu. Na svém facebookovém profilu jsem zveřejnil video, které můžete vidět nahoře. Toto video okamžitě vzbudilo obrovskou vlnu zájmu a solidarity, a to i přesto, že byl vyhlášen nouzový stav.